Fanyho memoriál a Ostrovské XC

O uplynulém víkendu jsem si zase po dlouhé době zajel nějaké regionální závody. A nakonec rovnou dva…

V sobotu se jel v Mikulově Fanyho memoriál. Největší konkurencí na startu byl určitě Fába a Petr Tatíček.

Loni jsem všem ujel po startu a asi po dvaceti kilometrech mě dojel Fába, předjel mě a do cíle už jsem ho neviděl. Letos jsem to chtěl zkusit jinak a radši začít volněji. To vyšlo, jeli jsme prvních dvacet kilometrů výletním tempem, ale pak jsem z prvního místa předvedl luxusní salto, když se mi zabořilo přední kolo do blátivé louže, která nebyla pod trávou vidět. Jedno koleno nateklé, druhé krvavé… rychle sbírám bidon a jedu sjíždět skupinu. Po pár set metrech ještě chytím větev do kola, urazí mi košík, sbírám znovu bidon a pokračuji ve sjíždění. V dálce vidím, že skupina na mě asi nepočká, spíš naopak, protože Petra zrovna napadlo, že začne nastupovat, když já se někde v lese sbírám ze země. Zkusím jet, co to jde, předjedu pomalejší členy skupiny, pak dojedu Petra, jsem na něj trochu naštvaný, tak mu hned v prvním brdku nastoupím a odjedu, ale v tu dobu už je Fába někde v nedohlednu a na rovinatém zbytku závodu si proti němu ani neškrtnu, tak si do konce závodu jen hlídám druhé místo. Takže na tomhle závodě je jedno, jak jedu po startu, stejně dostanu od Fáby výprask 😀

Druhý den jsem se rozhodl zajet si na pěkné XCčko do Ostrova a dát si s Fábou odvetu za sobotu. Zkoušet jet stejně jako v sobotu by byla hloupost, a tak jsem jel pro změnu od startu naplno. Jelo se mi pěkně, krátké kopce jsem zvládal sprintovat, jel jsem pořád na prvním místě, jen jsem měl Fábu víceméně pořád nalepeného na zádech. Nevěděl jsem, jestli takhle vydržím celý závod, ale měli jsme na zbylé závodníky už takový náskok, že i kdyby mi úplně došlo, tak horší než druhý nebudu. Na konci druhého kola jsem ale přetrhl řetěz a bylo po závodě… ale nevadí, hlavně, že mě to závodění začíná zase hodně bavit!

Tak taky makejte!