Hnízdil Team

Jak jsem držel hladovku

projekt80

Jeskyně, do které se bojíš vstoupit, ukrývá poklad, který hledáš.“ Joseph Campbell

Márvy – Začalo to poměrně nevinně. Ve čtvrtek, stejně jako každý týden, se sejdeme v Peřejích na večerní pokec. Už ani nevím, kdo to začal, asi je to jedno, ale prostě najednou rozebíráme hladovky, a že bychom to někdy rádi zkusili. Hanka nastřelí nějakou dobu, já se připojuju. Prakticky hned se přidává Láďa i Marcel. Jak je to jednoduchý…

Už se plánuje. Dáme 3 dny. Po závodech můžeme. Navíc nás všechny čeká posezónní pauza. Ideální čas. V sobotu si dáme na večírku domácí hamburgery, v neděli běžeckej závod, snažím se už moc nejíst, abych to tělo nenamlsal. Večer si dám poslední polévku páně (gulášovka), popiju víno na rozloučeno a PROJEKT 80 začíná. Za těch let a za ta dobrodružství, co jsem zažil, už mě jen tak něco z komfortní zóny nevyvede – proto jsem se opravdu těšil!

Ráno se probouzím o 15 minut později než normálně. Síla zvyku mě dovede do kuchyně, ale ještě jsem plnej odhodlání a otočka následuje hned po překročení prahu. Problém pondělí a úterý je, že z domu utíkám po 6 a z práce se většinou vracím mezi 6-8 hodinou večer. Díky práci hlavou bych měl být celý den mentálně fit…to se nedaří. 🙂

Pondělí probíhá tak nějak normálně. Hlad jsem měl řádnej, ale celkově by jednodenní půst neměl být problém ani do budoucna.

Úterý bylo kritický. Biorytmus je nastaven. Ráno se cítím fresh, ale kolem oběda to přijde. V práci několikrát téměř usínám a vyloženě trpím. Naštěstí jsem v hlavě opravdu připraven a jakýsi spínač nechce povolit. Ať klidně chcípnu, říkám si. Celou hladovku jsme pili jen vodu. V úterý jsem zkoušel i teplou a simuloval tak polévku. No po 4 kelímcích už to nechci cítit…odpoledne jsme se s hladovkáři na půl hodiny prošli a sdělili si nejnovější poznatky a zpět do boje!

Středa byla dobrá. Menší krize kolem oběda se opět objevila, ale jinak musím říct, že to bylo bez hladu. Hlava už se těšila na čtvrteční návrat k normální dietě.

Ve čtvrtek jsem hned ráno okusil ten slastný pocit chutě na jazyku. Nádhera. Chtěl jsem začít pomalu, ale už večer jsem tam v Peřejích poslal polévku s liškama a noky s hovězím. Bez jídla to nejde. 🙂

Snažil jsem se sledovat především psychologické aspekty hladovění. Fyziologicky bylo jasné, že přijde úbytek váhy (2,5kg) a bude hlad a únava. Vždy jsem však tvrdil, že hlava je nejmocnější nástroj a prolíná se to i jakousi trenérskou filosofií, kterou ctím. Z toho pohledu se mi jako nejzásadnější jevilo vnímání času. Nemluvím o tom, že když máte hlad, tak je čas pomalejší, ale celkový pocit. Tělo šlo do útlumu a nejenom, že jsem byl rozvážnější, pomalejší ve vyjadřování, ale i ve vnímání. Celkově vzato bych to, ač nerad veřejně, přirovnal ke stavu, kdy si si po pár panácích zahulíte a čekáte než odpadnete, akorát přesně víte co děláte. Bylo to vlastně docela fajn. Klasický stres z práce a komunikace s klienty byla ta tam. Samozřejmě působil stres z hladovky, ale ten je v tomhle případě řízený a očekávaný. Na stresy z maličkostí běžnýho života jsem zapomněl úplně. Člověk jede na půl plynu, a když se v téhle situaci dovede myšlenkově ovládat, tak si to prostě užije. Je to asi na delší debatu, kdyby měl někdo zájem. 🙂

Domluvili jsme se na opakování každý rok a hned vymysleli další podzimní projekt. Dozvíte se již za 14 dní! 🙂

 

Next Post

Previous Post

Leave a Reply

© 2019 Hnízdil Team

Theme by Anders Norén