Francie s mnichem

Márvy – Podle času, kdy tohle píšu by to mohlo vypadat jako takovej mini nekrolog. Trénuju průměrně, ale dobře se necítím, což není, vzhledem k tomu co mě čeká, dobrý. Příští sobota tak bude pravděpodobně moje smrt – roční rutina level 100 – Salzkammergut Trophy (220 km, 8 tis. převýšení)

Dostal jsem trochu vyčiněno, že moc nepíšu, jenže ona není chuť, ani není moc o čem. Po Ukrajině jsem trochu bojoval se zády. Na Track of peace and friendship jsem posledních 40 km jel v pěkně hnusnejch bolestech a ještě minulej víkend jsem se po 30 km z tréninku otočil a jel domů. Takže tak.

Ale jedem pozitivně. Láďa minulej týden oprášil zavrženej nápad jet na Tour. A to bych nebyl já, kdybych tyhle věci nepodpořil.

V pondělí Hanka potvrzuje dovolenou v práci a v úterý odpoledne sedíme v Šinkanzenu, silničky v kufru a jedeme do mého milovaného Annecy. Večer popíjíme víno, žereme sýry s mnichem a kousáme klobásy Chochonou. Kdybych měl rád slovo chill, tak by se sem skvěle hodilo. Není nad to, když jen tak ležíš na břehu jezera a jak si tam tak ležíš, tak si uvědomuješ jak je ten svět dokonalej. Zapadá slunce a ty řešíš jen jestli za tu další skálu zapadne za 5 nebo 10 minut. Nad hlavou Ti lítaj paraglajdy, na vodě svištěj čluny a zbytky jídla, který nedojíš okusujou kachny. Usneš tam kde seš. Je teplo. Srdce i mysl otevřený, vnímání na maximum, vrchol svobody.

Během pár dnů objíždíme jezero na kolech, vyjedeme na Semnoz, kde Froome definitivně vyhrál stou Tour de France nebo do sedla Col de la Colombiere, kde jsem s Palkinem před téměř 10 lety potkal kanaďana Boba a ten nám dal ochutnat jeho jídlo, když nám bylo nejhůř. Vylezeme na horský jezero Peyre za kamzíkama a pozorujeme vyhřívající se čolky. Posedíme a dojatí popláčeme nad životem. Zavzpomínáme na naše místní barové karaoke při pánský jízdě pár let zpět. Černošky, který se s námi družily a hiphop battle s místní hip hop crew, kterej nám vyhrál můj song Blue suede shoes od Elvise – #kdyzjsmebylimlady

Mrkneme do Rousses na finiš etapy Tour, zakřičíme 3x Štybar a frčíme zpět. Jsem nějakej emotivní. Dám si facku.

Dále? Ve středu dojezd na ten Salz a v sobotu hrajem. Bude to půdový – buď to půjde nebo to nepůjde. Letošní příprava je takzvaně „na Tulacha“ (Lukáš Tulach, hvězda letošního TPF, velkej příběh na jindy, moudří vědí). Po Salzu nevím co budu dělat. Nějak se mi v poslední době blbě plánuje. Rád bych odjel někam sám a tejden chodil v údolích a tak. Snad něco klapne a po vzorech tibetských mnichů najdu ztracenou karmu.

Tak čus na Salzu – pojedu videovstupy na instastories! Miluju instastories!!! 🙂