Pódium na ČP v maratonu

Jéža – Tento víkend se jelo tolik dobrých závodů, že jsem se dlouho nemohl rozhodnout jaký a kolik jich pojedu. Nakonec jsem se rozhodl jen pro můj oblíbený Extrem bike Most, který byl součástí ČP v maratonu.

Na startu bylo méně závodníků než v minulých letech, takže jsem pomýšlel, že bych zopakoval top 10, kterou jsem tu už jednou zajel. Jenže tentokrát nebylo bláto a zima, ale vedro a prach a to já nemám vůbec rád. A můj výkon podle toho vypadal, byl jako na houpačce…

Prvních 10 rovinatých kilometrů se mi jelo výborně. Proto jsem v následujícím stoupání zkoušel držet první skupinu profíků a asi 7. místo. Nohy na to měly, ale začala mě bolet záda a celý jsem se nějak v tom vedru “zavařil”. Tím začalo trápení. Předjížděl mě jeden závodník za druhým a já neměl ani chuť zkoušet někoho hákovat. Takhle jsem se propadl až k 30. místu a už jsem za sebou viděl i Pepu Zavadila. Sice mu to letos jezdí, ale říkal jsem si, jestli mě předjede i on, asi už to zabalím 😀

Na asi 25. km jsem se pak vrátil do skupiny s Láďou Škramlíkem okolo 15. až 20. místa. Chvilku jsem se tam vezl a trochu se vzpamatoval a přestalo trápení. Na 40. km jsem z ní pak sám odjel a začal jsem pro změnu sjíždět jednoho závodníka za druhým. Sjíždění se nakonec zastavilo, když už jsem měl na dohled osmé a do dvou minut i páté místo, ale začal jsem bojovat s křečemi. Abych dojel, musel jsem zvolnit, a tak mě dojel Láďa, který jel asi svůj životní závod. Na posledních rovinatých kilometrech jsme si ještě trochu vzájemně pomohli a špurtovat se Láďovi nechtělo, tak jsme se domluvili, že skončím 9. a on 10. Top 10 tedy nakonec po velkém trápení vyšla…