Hnízdil Team

Zakarpatsko – Da!

 

Márvy – Vodka! Charašo, Natašo! Banya! Ty chuligan! Da…tak tohle jsou jediný slovíčka, který si pamatuju z posledního výletu, nezmokli jsme už jsme tu.

Nepovažuju se za cestovatele. Víc než sbírání vlaječek, je mi blízký se do lokace dostat a pak jí rozložit na atomy. Poznat každej detail, každou větev, zvíře, lidi. Proto nečekejte cestopis, ale spíš chaotickej výlev emocí nashromážděných za 1 týden na Ukrajině.

Celý to začalo docela nenápadně. Bidpaj přeposílá email ze Silvini, že shánějí nějaký borce, co se nebojí skočit a sjet na kole všechno možný a ještě jsou fajn, aby nepřišla velká ponorka. Říkal jsem si, že jsem docela fajn, tak bych to mohl zkusit. O 2 dny později v tom se mnou lítá Léňa, která sdílí nadšení a zápal pro věc a najednou jsem na magistrátu v Chomutově a dávám 4 tisíce za bleskopas. Poslední týdny jsem pořádně nejezdil, spíš jsem ležel v posteli a léčil se, ale dolů bych pár věci sjet mohl ne?

No je pondělí, po závodě v Chebu vyzvedávám Léňu a jedem na sraz v Praze. Už vím, že naše Giorgo-Armani-model-group doplňuje Zuzka P. a Filip E., oba zkušení jezdci a ex-profíci. Bude to legrace. Za Silvini jede Honza a vše doplňuje fotograf Kuba ze Sprinkler morning.

Cesta je dlouhá, zvláště, když u Českýho Těšína vyzvedáváme kola, jejiž název nesmím vyslovit, protože tady může zaznít jen Cannondale. Bajky 27,5″+ a silnice od značky, jejíž název vznikl spojením slova sup a řetězce Prior (experti pochopí) . Na hranicích s Ukrajinou jsou hustý, takže tam nějaký ten čas pobudeme, ale úspěšně opouštíme EU a míříme vstříc svobodě.

Užhorod, první ukrajinský město který projíždíme, se složitě popisuje. Je to prostě Ukrajina, tak jak si jí každej představí, když zavře oči. Silnice na maděru. Chodníky na maděru. Okázalá výzdoba. Holky podpatky až pod prdel. Každej si jezdí jak chce. Na dálnici díry, že bych se tam vešel na přespání. Přes Mukačevo jedeme do lokace Pylypets, což je vesnice pod krásným hřebenem Karpat a už s předstihem zjišťuju, že je tady bikepark! Cože? Bike park na Ukrajině?

Dorazíme na základnu U Leva. Tenhle skvost patří Leonidovi a Natálce, nejlepším hostitelům jaký jsem kdy poznal. Po 16 hodinové cestě však neodpočíváme. Jde se fotit a objevovat. Do postele se dostávám někdy kolem 23:30.

Ráno je v plánu první „brzké“ focení. Jestli to z fotek na instagramu vypadalo, že je to tady pohodička a Vojta má nohy nahoře a čumí na kopce, tak ne, nebylo to tak. Vstáváme ve 4:30, dřív než Miloš Zeman a hrneme se na kopec. Je -5 celsius. Mrzneme. Na snídani se dostaneme kolem 9. A tady se dostávám k ukrajinskému jídlu. Nejenom, že je toho hodně a je to dobrý, ale je to i dost těžký a v mnoha ohledech tučný! To mi nevadí! Takže ke snídani domácí klobása, těstoviny a já nevím co ještě. Vlastně tady žerou jen místní věci. Hodně masa. Všechno premium kvalita a pochutnáte si. Pohlreich by měl radost. Abyste se nepoblili je dobrý to zapít vodkou a pokud se poblijete je to tím, že jí bylo málo.

Zpět k akci. Vyrážíme do bikeparku a celej den až do 12 v noci trávíme venku focením ve stylu – tenhle skok 20x opakovačka, tenhle sjezd 20x opakovačka atd. Do postele se dostávám v 1 v noci. Ráno vstávám v 6. Suma sumárum – od pondělí od 6:00 do čtvrtka do večera jsem naspal tak 10 hodin. Tady se sluší přiznat na rovinu, že jsem toho měl fakt dost a hrábl jsem si. Dokonce jsem si i večer potají pobrečel do polštáře. Ne dělám si srandu. Bůh byl totiž milosrdný a přišel zvrat! Totiž první kouzelné ukrajinské slovíčko „Banya“ neboli sauna. Další 2 dny poměrně dost pršelo, takže se nekonalo brzký vstávání, nýbrž jen focení v blátě a mokru – zbyl tedy čas na vyhřátou banyu. V krásný roubence u potoka jsme doplnili chybějící síly na další dny. Když se to proloží dostatkem tekutin, funguje to skvěle. A to se dostávám k tekutinám. Vlastně jen k vodce. Litrům vodky. Nepiju. Jen příležitostně, jenže vysvětli to ukrajincům. Každý večer tak padlo odhadem 5-15 stakančikov. Nevím jak jsem to mohl přežít, ale asi je to tady kvalitní pití.

Během dalších dnů jsme po místním tankodromu projezdili milion vesnic. Potkali tisíce fajn lidí. Vyfotili stovky exkluzivních fotek, který uvidíte na promo věcech od Silvini. Nohy mám odřený, modřiny všude. Lítali jsme vzduchem, ryli hubou v hlíně, bourali do stromů, málem umrzli při čekání na západ slunce v 1500 m.n.m., jeli přes visutý most, poobědvali v četnické stanici v Koločavě, poznali desítky krav a koní, psích smeček, starých ukrajinců a ukrajinek. Ztratil jsem telefon. Brali stopařky z Kieva, probírali politiku i místní život. Našlápli desítky kravinců a jiných smradů. Modrej singl v bikeparku jsme jeli tak 10x a nikdy nás neomrzel. Zrušil jsem přední vidlici. Píchli jsme asi jen 6x. Vyzkoušel jsem kompletní hadříky od Silvini a tak se mi líbili, že jsem si i nějaký nechal.

Určitě jsem neprocestoval půlku světa. Upřednostňuju kvalitu, nikoliv kvantitu. Zakarpatská Ukrajina se pro mě tímto stává TOP lokací pro dobrodruha se svobodnou duší. Žádný restrikce, žádný zábrany, jen surová, drsná, těžká a hutná příroda politá vodkou a okořeněná lidmi, který se v tom naučili žít. Asi bych i dokázal bojovat s nima a bydlet na kopci v roubence…

P.S. Moji nejbližší kamarádi – co sem v brzký době vyrazit? Je tam levno, na kolo nádhera a místo vodky můžete pít třeba čaj?

Fotky jsou moje, ale počkejte si na ty oficiální – to bude pecka! Všechno hodím na instagram! 🙂

 

Next Post

Previous Post

Leave a Reply

© 2018 Hnízdil Team

Theme by Anders Norén